Vráťme se tedy do chovu, kde chceme vakcinací řešit vedle IBR také jiné serotypově odlišná onemocnění.

Pro vyjádření stavu indikované imunizace je ale dobré připomenout, že ne vždy je možné se na zvířata, která chceme do imoprofylaxe zařadit, dívat jako na stejnorodý celek jedinců vykazující hladiny protilátek vytvořené předchozí aktivní či pasivní imunizací.

Obecně vzato, můžeme se setkat s případem, kdy zvíře zařazené do plánovaného souboru jedinců určených k imunizaci nereagovalo na podanou škálu antigenů tak, jak jsme předpokládali.

Položíme-li si tedy otázku, jak si v praxi ověřit, že vakcinovaná zvířata dosáhla deklarované serokonverze a vytvořila ochranné hladiny protilátek v mezích potřebných k obraně před tlakem patogenů z prostředí, musíme vždy vycházet z objektivního testu účinnosti.

Rozhodující je pro takovéto ověření vybrat si správný soubor zvířat, který musí vycházet z charakteru a věkového složení stáda. Při odběru vzorků se vyhýbáme jedincům mladších 6 měsíců, pokud nechceme své šetření dále rozšířit také o problém respiratorního onemocnění telat.

V sestavení protokolu odebraných krví potřebujeme mít v testu především zařazena zvířata starší 24 měsíců věku, dále zvířata po prvním a více porodech, jalovice ve věkovém rozpětí 12–18 měsíců a mladý skot 6–12 měsíců.

Máme-li takto vybrán soubor zvířat, který může objektivně demonstrovat zdravotní stav celého sledovaného chovu, můžeme přistoupit k jednotlivým sledovaným nosologickým jednotkám.

Vezmeme-li v potaz IBR, musíme si uvědomit, že naše vyšetření můžeme provádět také na hospodářstvích, kde probíhá nebo již v minulosti proběhla vakcinace proti bovinní infekční rinotracheitídě.

Tuto skutečnost ale v našem plánu objektivně vyhodnotit IBR nezměníme a do rukou se nám nemusí dostat dostatečně reprezentativní vzorek k požadovanému šetření.

 

Určitá možnost se nám naskýtá ve využitích nepřímé ELIZA metody, která zcela jistě přímo neodliší vakcinační protilátky od protilátek získaných z terénního viru, ale vzhledem k tomu, že je kvantitativní, dokáže diferencovat vakcinovanou skupinu od zvířat skupiny nevakcinované + infikované. Tímto způsobem se nám může podařit posoudit situaci s IBR infekcí celého chovu za sledované období.

Jiným závažným onemocněním může být příkladně bovinní virová diarrhoea (BVD).

Pro ověření této infekce je klíčovým momentem použitá diagnostická metoda, tedy typ Elizy.

Mezi nejčastěji v praxi laboratoří používanou je Elisa je P80 Ab. Tato metoda diagnostiky a tento typ Elizy nám zcela jistě napoví o stavu replikace viru v praktické rovině k infekci s terénním virem. Soustředíme-li poté svoji pozornost na v praxi často zjišťované nízké titry protilátek, můžeme z tohoto dedukovat na nízký stupeň infekce právě divokým virem z prostředí.

Vzhledem k tomu, že se v imunoprofylaxi skotu využívají BVD inaktivované očkovací látky (všechny používané BVD vakcíny pro dospělý skot jsou inaktivované), a tyto produkují nulové P80 AB, to znamená, že protilátky zjištěné poté serologicky jsou pouze reflexní a tedy informativní. Nemáme tedy v našem protokolu šetření protilátky vytvořené cílenou imunizací.

V případě, že si chceme test vytvořené serokonverze a tvorbu protilátek provést, měli bychom v diagnostice používat více konkrétní gb53 AB nebo celkovou BVD Ab analýzu. Teprve poté totiž získáváme jasnější výsledek protilátkové odpovědi pro případ aplikace očkovací látky.

V případě, že náš soubor zvířat vykazuje nízké hladiny protilátek a nízkou séroprevalenci P80 Ab, znamená to, že nemůžeme pochybovat o dobrém hygienickém stavu z pohledu BVD infekce. 

V tomto případě lze tedy konstatovat, že pro diagnostiku je nejvhodnější a doporučitelnou Elisa typu p80 Ab.

U BVD infekce je také nepsaným pravidlem, že v diagnostice a vakcinaci nesmíme zapomínat na kategorii jalovic.

V případě, že máme jalovice ustájeny mimo hranice produkční stáje krav a jsou převáděny do skupiny na sucho stojících jen několik týdnů před porodem, je třeba tato zvířata imunizovat vždy před jejich přesunem.

Důležité je také stanovit dobu vakcinace na termín korespondující s inseminací, neboť začátek gravidity je vždy rizikem pro možnost ataku BVD, ale také IBR infekcí. Znamená to, že je nutné v tomto termínu stihnout také revakcinaci.

 

Uplatnění vícevalentních vakcín v imunoprofylaxi skotu má v praxi veterinárního lékaře nezaměnitelný význam. Je však důležité připomenout, že ne veškeré interpretace výsledků diagnostiky musí náš pohled na zdravotní situaci chovu objektivně posoudit. Chceme-li znát důvod, proč máme právě ve vakcinovaném chovu nízké či vysoké titry protilátek, je třeba mít vždy v rukou výsledky vycházející z odpovídajícího souboru testovaných zvířat a výsledky správně orientované diagnostiky.